Miluji cestování. Při jakékoli příležitosti balím batůžek a vyrážím do neznáma poznat novou zemi, kulturu, jazyk a taky tak trochu sama sebe. Každá cesta mi dává možnost podívat se na své problémy z jiného úhlu pohledu, pomáhá mi najít řešení a dost často zjišťuji, že všechno může být vlastně úplně jinak.
Tentokrát jsem po delší době vyrazila na Dálný východ, do Jižní Koreje, a uvědomila si pár zajímavých poznatků.
V Koreji je angličtina "in", ale domluvíme se tam jen těžko!
Zvykli jsme si, že angličtina je lingua franca dnešního světa a její znalost nám stačí k tomu, abychom se domluvili v jakékoli běžné situaci kdekoli na světě. Ovšem v Jižní Koreji to až tak úplně neplatí! Přestože je zde angličtina velmi populární (děti se ji učí ve školách snad již od tří let a Jihokorejci usilovně studují a v psaných testech dosahují údajně skvělých výsledků), domluvíme se jen těžko! Pro Jihokorejce je angličtina exotický jazyk s obtížnou výslovností, a tak se může stát, že bude velkým problémem koupit si lístek na vlak či si objednat nepálivé jídlo i v turistické restauraci v Soulu. Třeba na rozdíl od kosmopolitní Dubaje, kde dvojjazyčnost využili dokonale!
A já jsem si uvědomila, že naučit se pár základních slovíček jazyka země, do které cestujeme, je slušností (někdy i nutností).
V tradiční restauraci je zvykem, že si jídlo dovaříte sami. Tady nemluvil anglicky nikdo!
Cizí jazyk nejsou jen cizí slova.
To, že cizí jazyk není jen o cizích slovech, poznáme vždy, když opustíme „školní lavici“ a vydáme se do země, kde se daným jazykem mluví. A čím dál z Evropy se vydáme, tím větší „kulturní šok“ nás čeká! Jiná je nonverbální komunikace, gesta, zvyky, tradice, kultura.
Již po pár dnech v Jižní Koreji jsem poznala, že:
- smrkat je velmi neslušné, zato srkat u jídla je naprosto normální; úklona se používá při zdravení, vyjádření úcty či poděkování; předměty se přijímají oběma rukama; Korejci jsou velmi disciplinovaní a organizovaní a vše berou velmi vážně; velmi milují děti; neverbální komunikace je zcela jiná než v Evropě; 네[ne] znamená ano; a mnoho dalších drobných rozdílů.
A tak jsem každý den trénovala mozkové závity, trpělivost a kreativitu při domlouvání se s Korejci jen se znalostí pár korejských slovíček a evropskými gesty.
A opět jsem si uvědomila, že pro dokonalé poznání cizího jazyka je důležité nejen znát jazyk, ale také neverbální komunikaci, zvyky, tradice, kulturu, historii, geografii, politickou situaci aj.
Je Evropa pupek světa?
Učili nás, že Evropa je středem světa. A Česká republika je navíc přímo v jejím srdci. Ale co když to tak vůbec být nemusí?
Podívejme se na mapu světa z pohledu východní Asie (obrázek vlevo) anebo z pohledu Australana (obrázek vpravo).
Kde je Evropa? Kde jsou její "velké" problémy?
Když se stanou technologie vášní...
Jihokorejská ekonomika vyrostla od roku 1980 o 1800 procent, třikrát rychleji, než je světový průměr. Země je dnes technologickým lídrem a 15. ekonomikou světa (údaj z roku 2015).
Vášeň pro technologie zde pocítíme na každém kroku. Wifi připojení v každém autobuse MHD je naprosto běžné, stejně jako online jízdní řády s aktuálními informacemi o poloze autobusu,dopravní situací, včetně počasí na každé zastávce. Každý, včetně starých babiček, disponuje chytrým telefonem a aktivně ho využívá. A dost často nás překvapí "technologická vychytávka" za docela dost peněz v místě, kde bychom ji vůbec nečekali.Třeba obrovská střecha-obrazovka, která zakrývá obchodní ulici před tradičním tržištěm v Daejonu (na obrázku vpravo).
Co se mi však líbí nejvíc, je to, že Jihokorejci dokázali využít moderní technologie a přitom zachovat původní tradice a hodnoty. Je krásné vidět starý budhistický chrám, kde žijí mniši tak jako před pětisty lety, i moderní výzkumné centrum, kam se sjíždějí vědci z celého světa, a zajímavé pozorovat Jihokorejce při tradičním čajovém obřadu, kteří ihned poté využívají nejnovější smartphone.
Kde naposledy jste byli vy? Napište nám do komentáře, co vás "jazykově" i "nejazykově" překvapilo!
© Věra Cihlářová
