Sedím v největším obchodním centru na světě, v dubajském "The Dubai Mall", v jednom z obrovských mezinárodních řetězců a vychutnávám si odpolední kafe, které chutná úplně stejně jako v New Yorku, Tokiu, Paříži nebo v Praze. Pozoruji přitom ruch okolo sebe.
Míhají se tady místní Emiráťané, tzv. "lokálci", kteří jsou zahaleni do svých tradičních obleků, muži v dlouhých bílých kandurách a ženy v dlouhých černých abájách, stejně jako cizinci z celého světa. V Dubaji najdete snad všechny národnosti, ale nejvíce je tady Filipínců, Indů či Pákistánců, kteří zde pracují jako levná pracovní síla na stavbách, v obchodech či hotelích. Velice často tady potkáte také lidi z Evropy či USA se svými rodinami, kteří zde nejčastěji pracují na dobře placených pozicích na pobočkách velkých mezinárodních firem, a samozřejmě spoustu turistů, kteří každý den přilétají prohlédnout si "neuvěřitelné město, které vyrostlo za necelých padesát let v poušti."
Mě však nejvíce fascinuje jedna věc - schopnost dorozumět se. Přestože je oficiálním jazykem ve Spojených arabských emirátech arabština, stala se angličtina poměrně brzy jakýmsi neoficiálním hlavním jazykem. Anglicky tady mluví všichni - od šejka po posledního uklízeče v nejzapadlejším koutě Emirátů. Všechny nápisy, cedulky, jízdní řády a popisky jsou dvojjazyčné. Dvojjazyčné jsou také noviny, televizní vysílání či školy.
Emiráťané přijali angličtinu jako za jeden ze svých jazyků. Rozhodně ji nevnímají jako ohrožení jejich vlastní kultury (jako často vidíme u malých národů jako např. u nás v ČR), ale jako možnost, která jim přinese růst a prosperitu. Stále si zachovávají svůj vlastní jazyk i svou vlastní kulturu, která je viditelná na první pohled díky tradičnímu oblečení či tradičním zvykům, přitom se jim podařilo vytvořit takové prostředí, které neodrazuje žádnou světovou firmu si zde zřídit pobočku, a tak se Dubaj pomalu stává světovým centrem obchodu. Je zajímavé srovnat, jakým podílem se na HDP (2013) podílí těžba ropy a plynu (31 %) a turistický ruch s navazujícími službami (30 %), obchod (10 %) nebo bankovnictví a finance (8%).
Ke Spojeným arabským emirátům, zemi, ve které jsem pracovně strávila několik měsíců, mám spoustu výhrad a rozhodně ji nevidím jako ideální místo k životu, nicméně fakt, že pochopili, jak významnou roli hraje jazyková bariéra, dokázali ji odstranit a toto využít ke svému prospěchu, jí připisuje významné plusové body. :-)
Myslím si, že my všichni v Evropě bychom se tím měli nechat inspirovat a opravdu zamakat na tom, aby neznalost jazyka netvořila bariéru! A jak se říká „Pokud chceš něco změnit, začni u sebe!“. Sáhněme si tedy na svědomí - jak jsme na tom s jazyky? Jsme se svou znalosti spokojeni? Umíte se domluvit v každé základní situaci v cizí zemi? A umíte poradit cizinci, kterého potkáte v ČR?
© Věra Cihlářová
